Chili con carne
(4 porce, 500 g, cca 8293 kJ, cca 1400 ml vody)
fazole předvařené 210 g
hovězí maso 120 g sušeného (resp. asi 400 čerstvého)
rajčatový protlak 60 g sušeného (resp. asi 170 g čerstvého, ale bude asi záležet na výrobci)
cibule 20 g sušené (resp. asi 220 g čerstvé)
paprika zeleninová 20 g sušených nudliček (resp. 2 čerstvé kapie)
kukuřice cukrová 20 g sušené (resp. asi 60 g mražené)
jíška 20 g
paprika sladká 8 g (4 rovné kávové lžičky)
paprika pálivá 4 g (2 rovné kávové lžičky, ale záleží na pálivosti; ta mnou použitá pálila spíš decentně)
pepř 2 g
sušený česnek 12 g (4 vrchovaté kávové lžičky)
(lepší bude česnek čerstvý, případně česneková pasta)
sůl 4 g
(olej)
(Jazykový koutek: Až před publikací tohoto receptu jsem zjistila, že správný název tohoto pokrmu není většinou uváděné „chilli con carne“ nýbrž „chili con carne“. Do jídla sice můžeme dát pálivé papričky chilli, ovšem důležitější je, že připravujeme dušený pikantní pokrm – chili. Tedy tak to alespoň vysvětluje Wikipedie. Možná, že název vznikl tak, že někdo nepříliš znalý pravopisu ve slově chilli zapomněl napsat jedno „l“ a nové slovo se pak vžilo pro označení libovolného dušeného pokrmu, který v původní verzi právě chilli papričky obsahoval.)
Receptů na chili con carne lze na internetu najít nepřeberné množství (zvláště, když do vyhledávače zadáme „chilli“) a autoři některých z nich nepřipouští žádné odchylky od toho svého jediného správného. Já jsem vybrala suroviny, které mi přišly sympatické a vhodné na přípravu outdoorové verze, pokud s nimi máte problém, můžete si je upravit podle sebe a můj recept pro sebe přejmenovat třeba na fazole s hovězím. Jako příloha se často podává rýže, ale té my jíme na cestách celkem dost, takže jsem zkusila dát tolik fazolí, aby plnily i funkci přílohy. Zdálo se mi, že mnou připravené 500gramové balení nás spolehlivě zasytí, část výpravy si ovšem prosadila ještě dokoupení balíčku tortill (asi 350 g) a k mému překvapení jsme snědli všechno. Tak teď nevím, jestli je obvykle vyhovující porce 500g sušeného jídla pro 4 osoby v tomto případě nedostačující, nebo jestli máme jen moc rozežrané potomky a běžným strávníkům by tato porce stačila i bez tortill. (Vyslovuji hypotézu, že jedinci snídající 10 rohlíků pár tortill k fazolím uvítají.)
Varianta A: Libové hovězí nakrájím na nudličky, orestuji na pánvi, osolím, podleju vodou a dusím do změknutí masa. V případě potřeby dolévám po troškách vodu, když je maso měkké tak už zbytek vody vydusím a vlhké nudličky přendám na plato sušičky a usuším.
Varianta B: Místo nudliček mohu použít sušené mleté hovězí (viz příspěvek „Sušené mleté maso“).
Fazole se dají koupit předvařené (malé bílé), kdo chce, může si uvařit u usušit libovolné jiné, které má rád. (Při domácím vaření je dobré uvařit množství o dost větší než uvádí recept, protože fazole se při vaření a sušení nezanedbatelně „smrsknou“. Jednou mě napadlo fazole po uvaření u usušení jednoho balení zvážit a překvapilo mě, že došlo k úbytku hmotnosti v řádu desítek gramů. Při přípravě masa se mi to stává běžně, protože vůně obvykle přiláká do kuchyně nezvykle mnoho návštěvníků a já obsah pánve neuhlídám, u fazolí však bude hlavní příčinou asi to, že se nezanedbatelná část vstupní suroviny přestěhuje do vody, ve které se fazole vaří a i s vodou, kterou z uvařených fazolí sliju, pak zmizí v odpadu.) Rajčatový protlak, cibuli, mraženou kukuřici a papriku suším bez tepelné úpravy samostatně.
Balení
Zvlášť zabalím předvařené fazole, kukuřici a maso a zvlášť ostatní složky jídla. Pokud použiju maso mleté, mohu ho dát do druhého „nenamáčecího“ balíčku, protože jeho namočení nutné není. Mezi plátky sušeného protlaku nasypu ostatní suroviny, aby se (plátky protlaku) tlakem neslepily, protože pak by jejich rozvaření bylo mnohem náročnější.
Trochu problém je v tomto případě s kořením. V tomto jídle je ho celkem dost, takže když jsem ho ve svých prvních pokusech při vážení surovin zanedbala, dopustila jsem se nezanedbatelné chyby. Po pár dalších pokusech mi vychází asi 30 g soli a koření (je tam započítán i sušený česnek) na 4 porce, ovšem většinou jsem připravovala jednu porci, takže vážení malých množství bylo obtížné a uvedené dávky je třeba brát s velkou rezervou. Navíc se u tohoto receptu mohou představy o správném množství koření dost lišit, takže pokud nemáte přiměřené množství pálivé papriky a pepře „ve voku“, bude dobré s nimi při balení šetřit a raději sebou vzít na konečné dochucení cestovní kořenky. Sušeného česneku, jsem dávala vrchovatou kávovou lžičku na osobu, přesto nebyl v hotovém jídle příliš znát. Lepší chuti samozřejmě dosáhnete, pokud použijete česnek čerstvý nebo česnekovou pastu (utřený česnek se solí).
Tento pokrm obsahuje značné množství surovin, takže je pravděpodobné, že se chyby při odvažování jednotlivých složek nasčítají a člověk se do požadovaného množství netrefí. Řeším to tak, že zvážím dohromady všechna odměřené složky kromě fazolí a těch pak dám tolik, abych se dostala na požadovaných 500 g pro 4 osoby, resp. 125 g pro jednoho.
Doporučená příprava
Fazole, kukuřici, případně i maso předem namočím. Před vařením smíchám v hrnci namočené složky jídla s nenamočeným zbytkem a přidám další vodu (odhadem na 4 porce tak 1,4 litru včetně té „namáčecí), případně i nějaké koření, za občasného zamíchání přivedu k varu, případně krátce povařím, aby se sušený protlak dal rozmíchat (kontroluju, jestli není málo vody), ochutnám, dosolím a dokořením a pod pokličkou nechám „dojít“.
V jednom z prvních článků jsem doporučovala při domácí přípravě předvařených fazolí hlídat, aby se nerozvařily, protože nerozvařené jsou skladnější. Na druhou stranu je třeba říct, že rozvařené sušené fazole snadněji vstřebají vodu, takže jsou připravené rychleji. Při jednom z pokusů, kdy jsem hlavně chtěla vyfotit hrnec s jídlem, jsem odpoledne nasypala do hrnce současně všechny suroviny, zalila je vodou a po focení hrnec postavila na sporák s tím, že obsah ráno krátce povařím a budu mít oběd do práce. Použila jsem poněkud nevzhledné rozvařené fazole, které rychle nasály vodu, takže když večer objevil hrnec na sporáku manžel, měl pocit, že jde o nějaké zbytky hotového jídla a ani při ochutnání ho nenapadlo, že s jídlem není něco v pořádku. Chci tím říct, že přestože nejde o instantní jídlo, lze ho v případě nedostatku paliva před konzumací zahřívat pouze krátce za předpokladu, že bylo pár hodin namočené. Při použití mletého masa a rozvařených fazolí se jako nejproblematičtější jevila cukrová kukuřice. Tu jsem přidala mezi suroviny, protože se mi na nějaké fotce chili líbila a její příprava je jednoduchá (nasypu mraženou na plato sušičky a usuším), ale samozřejmě by se nic nestalo, kdyby bylo v receptu místo ní víc fazolí.
(Nedávno se mi opět potvrdilo, že Hlad - nejlepší kuchař je při vaření mým nejdůležitějším pomocníkem. Při premiéře tohoto pokrmu jsme měli v nohách asi 110 km na kole a obsah hrnce se přestěhoval do žaludků strávníků za houstnoucího šera bez jediné námitky. Při nedávném druhém pokusu jsem chili servírovala jako opožděný oběd jen po pár desítkách kilometrů a dozvěděla jsem se, že “v jídelně dělají lepší“, „nejlepší z celýho jídla jsou samotný tortilly“, „co na tom, že je maso měkký, když fazole jsou tvrdý“, „omáčky je málo“ a „mnohem lepší je konzerva z Lidlu“. O větším množství omáčky jsem taky uvažovala (dodatek: množství vody zvýšeno z 1 na 1,4 litru), ovšem jestli mě dětičky naštvou, tak jejich případným dalším námitkám předejdu tím, že jim příště předhodím nějaký „Dobrý hostinec“ a nebudu je obtěžovat domácím jídlem s 10 dkg zadního hovězího na osobu. A sama budu ušetřena úvah na téma, jestli jsem tak hrozná kuchařka nebo jenom naše potomky pálí dobré bydlo, protože nezažili cestovní jídelníček, ve kterém se střídaly paštiky s rybičkama a největší lahůdkou byly instantní nudle.)
Dodatek pro nekuchaře (31.8.2015)
Mám tu dobrou zprávu pro ty, kterým se vařit nechce, přesto by si chili do batohu rádi přibalili. Zkusila jsem usušit obsah kozervy Chili con carne z Lidlu a výsledek nás vcelku příjemně překvapil. Usušená hmota byla sice poněkud neskladná a bylo třeba ji před zabalením trochu rozdrtit, ale to bylo všechno (tedy kromě již zmíněného sušení), co bylo potřeba doma udělat. Příprava před konzumací už byla také jednoduchá. Suchou hmotu jsem dopoledne nasypala do vodotěsné krabičky (1,2 l /3 porce) a zalila vodou, večer jsem obsah krabičky vylila do hrnce a ohřála (zvládne to tedy každý, kdo si umí ohřát konzervu). Já jsem sice ještě přidala trochu koupených předvařených fazolí a sušeného mletého masa, protože přibližně 175 g, na které se sušením smrskl obsah 800gramové konzervy, mi přišlo pro dva málo, ale pokud nejste tak nenažraní jako naše rodina, můžete tento krok vynechat, případně si navážit porce jaké chcete (já jsem měla usušené 2 konzervy; 1 1/2 jsem balila sebou, 1/2 jsem si chtěla nechat doma na pokusy).
